Mládež v Třemošnici

Zimní Třemošnice

 

Po loňském letním „výletu“ do Třemošnice, kde jsme našli ideální podmínky pro trénování, jsme opět vyrazili. Tentokrát v zimě – i když v zimě, alespoň kalendářně v zimě. Halu a umělku jsme měli rezervovanou, chtěli jsme využívat na střídačku, dle počasí. Nakonec jsme museli trochu improvizovat, protože s námi odcestovalo neskutečných 24 dětí a to se ještě 5 dětí muselo omluvit – různé zdravotní problémy.

 

24 dětí na papíře vypadá v pohodě, ale řeknu vám, je to slušný koncert, když polovina z nich hraje na babu, lítá po schodech, jak kdyby měly průjem a pospíchaly na toaletu, zbytek se snaží hrát hry v co možná nejhlučnějším prostředí… :-) :-)

Skladba dětí byla v podstatě od 2008 do 2015, Kubík a Domča, dvě 2015 už zvládli soustředko naprosto v pohodě, i když ještě měli doprovod. Ostatní naprosto v pohodě.

Ve středu jsme se sešli na místě, u večeře jsme se trochu seznámili s pravidly, nadlábli se, rozdali dárečky v podobě fotbalových báglů a my trenéři pak jen čekali, kdy nám děti usnou, první večer bez tréninku, tudíž žádná extra únava. Docela to šlo, ve 23hodin bylo ticho..

Ve čtvrtek jsme se všichni odebrali do haly. Jak jsem zmínil, počet byl vysoký a tak jsme museli improvizovat, rozdělit všechny na tři skupinky a halu také…ale zvládli jsme to a všichni si dobře zatrénovali. Odpoledne nás čekaly dva tréninky, starší skupinka šla ven na umělou trávu, dvě mladší do haly.

Já jsem měl na starost starší, Michal a Lucka pak mladší. Hodinu jsme si každý trénovali, skákali, hráli, běhali, bavili se… Na svačinu, vyměnit halu za umělku a obráceně a šli jsme na to. Nevím přesně jak na tom byla mladší skupina, ale starší už na třetím tréninku za den slušně padali na tlamičku. Třetí trénink už jsem nechal volnější, střelba a hra na dvě.

Pátek probíhal v podstatě totožně, dopoledne jsme bohužel museli být všichni venku na umělce, jelikož byla hala zabraná místní školou, ale poprali jsme se s tím a všichni parádně trénovali. Starší se soustředila na hru, bagovky, individuální činnost, kladení důrazu na větší detaily, mladší si hráli, bavili, kličkovali, soutěžili na slalomech. Odpoledne jsme se již zase rozdělili, opět dva odpolední tréninky, opět slušná porce fotbalu a pohybu, večer už byla patrná únava.

V sobotu nás čekal poslední den, dopoledne šly mladší skupiny do haly, starší vylezla ven, i když počasí moc nepřálo, tak jsme trénink stáhli na nějakých 50minut, aby byl v tempu a v dost sychravém počasí nebyly prostoje. Mladší skupinka si trénink natáhla, krásných 90minut pohybu… Odpoledne nás čekal jeden dvouhodinový trénink, který už byl volnější, pár minut organizace, pak jsme se rozdělili na dva týmy a hrál se fotbálek, komplet všichni dohromady, jen jsme točili větší pětky proti sobě a menší také. Konec šlus. Večer jsme se koukli na fotbal ve společenské místnosti, někdo si hrál karty, stolní fotbálek či si našel jinou zábavu. Po večeři už přišla na řadu závěrečná řeč, poděkování, vyhlášení výsledků. Bodované byl úklid pokojů, fotbalové nadšení, vzorné chování, největší jedlík…Výherci byli sice odměněni, ale sladkosti dostali i ostatní.

Režim tří tréninků za den, ranní rozvičky před snídaní zvládli všichni bez jediného zranění. Naprosto super chování, bezproblémový průběh. Fakt super! Musím všechny pochválit. Stejně tak rodiče, kteří se buď hrozně těšili na své drobečky a nebo se báli nás, že si děti nevyzvednou včas :-)

 

Na závěr bych chtěl poděkovat nadšencům, Michalovi Pytlounovi, který se mnou táhne trénování už nějaký ten pátek a odvádí parádní práci u přípravek, Martinovi Holasovi a Láďovi Procházkovi, kteří dělali doprovod právě Kubíkovi a Domčovi, ale také se zapojí do organizace a dohledu nad dětmi a v neposlední řadě, troufnu si tvrdit, nejdůležitějšímu členovi trenérského týmu, Lucce Nečkové , která se věnuje fantasticky mladší přípravce, což přenáší na kemp, ale také se o děti parádně stará a plní roli, jak my s oblibou říkáme, „Medika“… :-)

Padala nějaké slova, že to je hlavně moje zásluha a děti jezdí hlavně za mnou. Troufnu si tvrdit, jsem přesvědčený, že tomu tak není. Jezdí kvůli kamarádům, skvělé zábavě, srandě a i té únavě, kterou fotbalový trénink přináší. My trenéři se pak musíme snažit, abychom jim tohle nekazili a pokud to jen trochu jde, tak jim vytvářeli víc a víc pozitivních zážitků a prostředí…

A dle jejich úsměvů a nadšení se nám to snad daří.

 

Díky Všem!

Roman Nešpor