Zimní report starší přípravka
Se starší přípravkou a několika dalšími jsme začali trénovat v prosinci, nejprve jsme trénovali 2x týdně v hale v Brodě, poté jsme přidali trénink venku na umělé trávě v Kounicích. Režim 3x týdně trénink a o víkendech turnaje.
Jelikož ta dávka fotbalu byla vyšší, než jsme měli v mladší přípravce, některé tréninky jsme pojali vyloženě „volně“ fotbálkově, gymnasticky či jsme dělali kruhové tréninky pro zpevnění celého těla. Účast na všech tréninkách mě hrozně překvapila, jestli zhruba z 20ti TJ klesl počet pod 10 dětí jednou či dvakrát, tak je to moc.
Na každém tréninku rodiče připravili ovoce, s dopravou nebyl sebemenší problém, všechno šlapalo fantasticky.
Jak jsme na tom fotbalově? První turnaj, v hale v Kostelci, to byla rána. Nedařilo se nám, jako kdybychom zapomněli hrát, převládal ve mně pocit, že možná chybka bude v nás v trenérech. Snažil jsem se najít další pohled, proč se nám herně turnaj nepovedl. Pokračovali jsme dál a na druhém turnaji se karta obrátila. Opět halový turnaj v Kostelci a výkon diametrálně odlišný. I když na body nebyl bohatý, tak pocitově nejen pro mě, ale pro děti byl bohatý. Předvedli jsme parádní výkony a mohli jsme zahnat „otazníky“ po prvním turnaji. Na další turnaj jsem byl zvědavý, jak to dopadne, kam se pomyslné váhy přehoupnou. Dopadlo to dobře, opět převládaly super pocity a já byl šťastný za děti, že se nám daří.
Zimní liga v Kostelci na UMT, kterou jsme hráli dva víkendy, dopadla dobře, jak herně, tak výsledkově, třetí pěkné místo. Uzavřeli jsme to dalším turnajem v hale v Kostelci. Výsledkově nic moc, ale herně se mi to moc líbilo. Jasně, každý pár očí v tom najde něco svoje, každý může mít svojí pravdu, že hrajeme tak a tak, ale důležitý jsou oči dětí na hřišti a pak nás, trenérů. Děti nám rostou, nemyslím do výšky, to je v tomto věku samozřejmé :-) , dovednosti se lepší a my jsme na tom v porovnání s ostatními týmy dobře a to nemáme ani z daleka tak širokou hráčskou základnu. Poprvé jsme měli v zimě zajištěné podmínky pro trénování a musím říct, že jsem nečekal, jak moc to bude znát.
Ano, kdo navštěvuje z rodičů tréninky, tak někdy se to neobejde bez křiku, někdy přijedu domu a sotva mluvím, zvlášť v hale je to náročné, ale ono to k tomu tak trochu patří. Přesto, nikdo nebude makat, pokud ho něco nebude bavit. A obráceně pokud ho něco baví, tak bez tvrdé práce ho to časem přestane bavit. A my chceme, aby nás fotbálek bavil, bavil a bavil!
Z celé zimní přípravy máme velmi dobré pocity,
Nešpi
